Výňatek z textu znaleckého posudku - poznámky k Josefu Čapkovi

Posted Srpen 5th, 2014 by pansymarie-umeni.eblog.cz

Josef Čapek se narodil 23.3.1887 v Hronově jako druhé, celkově pak prostřední dítě lékaře MUDr. Antonína Čapka a jeho manželky Boženy Čapkové, tj. po starší sestře Heleně, narozené 1886 a po něm se narodil ještě v r. 1890 nejmladší Karel.

Žil ve velmi dramatickém období boje o národní kulturu, jemuž svůj život plně zasvětil v období první republiky, kdy se u obou bratří Čapků v jejich domě a na zahradě v ulici bratří Čapků v Praze 10 scházeli tzv. Pátečníci, mezi nimiž nechyběl prezident T.G.Masaryk a další nejvýznamnější osobnosti. To byla otevřená doba, kdy mohli bratři Čapkové své myšlenky uplatnit a byli vyslyšeni. Ovšem narodil se v době národu nepřátelského mocnářství rakousko-uherského a zemřel zase v době tzv. Třetí říše, rovněž usilující zničit český národ a tomu sám doslova v posledních zřejmě tak 14ti dnech padl za oběť – je nutné psát „zřejmě“, protože ani není známé přesné datum úmrtí Josefa Čapka ani jeho hrob.

Bratři Čapkové se narodili do lékařské rodiny, která jim poskytla intelektuálně hodnotné prostředí. Je však pozoruhodné, že oba projevovali výtvarné nadání a především hluboký zájem o výtvarné umění. Každý z nich pak volil odlišnou cestu svého vzdělání – zatímco „rukodělněji“ zaměřený Josef nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu a studoval praktickou malbu, intelektuálněji zaměřený Karel studoval dějiny umění na Filosofické fakultě. Přes tuto rozdílnou cestu studia se však oba bratři setkávali u společné práce – oba psali beletrii, oba ilustrovali knížky a věnovali se i volné malbě, až časem pak – nejspíš hlavně kvůli tomu, že nelze stihnout vše a všemu dát zodpovědně to, co by se patřilo, začal se Josef víc věnovat malbě a Karel literatuře. Nepochybně jejich vzájemná blízkost – jak lidská, tak i profesní, je měla k tomu, že si zařídili i společné bydlení – přesněji každý svou polovinu společné vily ve vilové čtvrti na rozhraní pražských Vinohrad a Vršovic. A i v tom byl Josef ten praktičtější a iniciativnější – možná i proto, že malíř potřebuje mít prostorné zázemí pro svou tvorbu, na rozdíl od literáta. Karel by se k tak významnému kroku asi neodhodlal.

Nejranější dětství Josef Čapek strávil s rodiči a sourozenci v lázeňském domě v Malých Svatoňovicích u Trutnova a roku 1890 se pak rodina přestěhovala do Úpice u Trutnova, kde v r. 1892-97 navštěvoval obecnou a v l. 1897-1902 měšťanskou školu. Poté studoval dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí a po jejím absolvování v r. 1903 pracoval rok jako dělník v úpické továrně F.M.Oberlandera.

Na podzim 1904 pak Josef Čapek odešel natrvalo do Prahy, kde studoval Uměleckoprůmyslovou školu. Tam se seznámil i s další studentkou školy – Jarmilou Pospíšilovou, dcerou známého nakladatele Jaroslava Pospíšila z Hradce Králové – a ta se pak stala Čapkovou manželkou a prožila s ním celý život.

Po absolvování Uměleckoprůmyslové školy odjel do Paříže, kde navštěvoval Academii Colarossi a dále shlédl různé výstavy. V Trocadéru objevil umění přírodních národů – domorodé umění Afriky a Oceánie

Domů z cest se bratři vrátili v r. 1911. První obrazy Josef Čapek vystavil v r. 1912, kdy byl již známý jako literát a novinář – psal recenze k výstavám, publikoval drobné prózy. Od r. 1913 se pak prudce začala vyvíjet Čapkova výtvarná tvorba. Tehdy v českém uměleckém dění vrcholily rozpory mezi starším tradičním pojetím a novými vlivy a Josef Čapek stál právě na špici nového dění. Tehdy skupina progresivních výtvarníků vystoupila z Mánesa a založila Skupinu výtvarných umělců, pak ovšem opět se do Mánesa vrátili a poté se Josef Čapek stal členem nově založené skupiny Tvrdošíjní.

Tematicky se pak Čapkova výtvarná tvorba stejně jako jeho tvorba v ostatních uměleckých oblastech, úzce dotýkala světového dění, národnostních otázek a podobných závažných témat, takže s nástupem nacismu byl samozřejmě jedním z prvních objektů zájmů gestapa. 1.září 1939 byl v Želivci u Humpolce zatčen gestapem a uvězněn, 9. září byl převezen do koncentračního tábora Dachau u Mnichova a odtud 26.září do Buchenwaldu, kde byl vězněn dva a půl roku. Od roku 1941 byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde maloval rodokmeny esesáků – např. spolu s Emilem Fillou. 26. června 1942 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, kde opět pracoval v malířské dílně. Tajně tam překládal anglickou, španělskou a norskou poezii a v prosinci 1942 vytvořil rozsáhlou báseň Za bratrem Karlem. Vytvářel drobné kresby a jeho díla kolovala. 25.února 1945 byl převezen do vyhlazovacího tábora v Bergen-Belsenu, kde vypukla tyfová epidemie. Podle některých svědectví byl ještě 13. dubna naživu. Zemřel krátce před osvobozením, datum jeho smrti ani hrob neznáme.

Ve 30. letech se staly Čapkovým oblíbeným námětem děti. Vypracoval se k dokonalému zjednodušení tvaru do své osobité stylizace. Nejčastěji maloval děti ve formě dvou kuliček – těla a hlavy, s rukama a nohama. Hlavy pak často kryly čepičky – vesměs ve shodné barvě jako oblečení té které postavičky. Děti bývaly malované v krajině při svých typických činnostech. Když zvážíme dobu 30. let 20. století – jednalo se o velmi odvážnou malířkou zkratku. K malbě takových námětů byl Josef Čapek jistě přiveden i tím, že on sám prožíval výchovu své dcery Aleny. Ta se pak provdala za lékaře MUDr. Dostála a s ním nadále po svých rodičích obývala polovinu vinohradské vily. Rovněž měli dceru – Kateřinu, kterou šlo potkávat ve studovně knihovny Uměleckoprůmyslového muzea, kde snad celý život pracovala a vyhledávala čtenářům požadované knihy.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

Comments are closed.