Archive for the ‘Ostatní’ category

Nejprve obrazy zcizené na přelomu roku 2016 a 2017 Miroslavem Kolářem, policii bylo předáno již na jaře 2017.

A poté obrazy odvezené Petrem Krškou:
Obrazy odvezené 25.10.2017 Petrem Krškou jako za údajný dluh, když ze mě od podzimu roku 2011 vymámil 3 miliony Kč na určité stavební úpravy-dodělávky, v nichž nikdo ještě neshledal zdaleka ani jeden milion Kč.
Poté při problémech tím vzniklých mi na počátku roku 2015 zajistil sjednání nesplácitelné hypotéky, pročež vznikly další půjčky a vtom se přihlásil mi vypomoct penězi předtím ze mne vymámenými - což by ovšem svou výpomoc musel sám doložit, jinak doložené není. Je doložená pouze jedna věc, což sám si hned v hotovosti vzal zpět - za prodaný obraz Andreje Bělocvětova: Šeříkový Sudek, který si honem přijel koupit jeden pražský galerista, aby zabránil dalšímu vyhrožování mně Petrem Krškou, že mi nechá prodat mé auto- jakožto vážně nemocnému invalidovi, který bez auta neopustí ani vlastní zahradu. Obrazy nejspíš odvezl do sklepení restaurace U Kalendů, ačkoliv [...]

Co dělá člověku radost?

Leden 25th, 2018

Takové e-maily:
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za vyčerpávající zprávu o obrazech a oceňuji Vaše znalosti. Obraz patří mému exmanželovi a tak Vaši zprávu  přeposílám na jeho adresu. Mám k Vám hlubokou úctu  a vážím si nejen Vašich znalostí, ale i Vašeho přístupu k nám. Jsem ráda, že jsem Vás poznala a s velkou vděčností a těším se na shledání s Vámi. Na Kohoutův obraz se dívám mnohokrát za den a jsem moc ráda, že jste se postarala o jeho restaurování.

Kam za literaturou?

Leden 24th, 2018

Navštivte největší internetové knihkupectví:

http://www.kosmas.cz/default.asp?afil=1226
Navštivte oddíl detektivek, neboť jak
Raymond Chandler řekl: “Ukažte mi člověka, který detektivky nesnáší a já vám ukážu hlupáka, hlupáka snad milého, ale přeci jenom hlupáka…”
Je zde bohatá nabídka tvorby zejména historických detektivek mého spolužáka Vlastimila Vondrušky:
http://www.kosmas.cz/detail.asp?cislo=232112?afil=1226
Tak i knížka výboru povídek “Sherlock Holmes vítězný”, kde je má povídky, odehrávající se v r. 1927 v Mníšku pod Brdy a v Řitce, konkrétně i v domě Rosemarie, obývaném Rosemarií Maceškovou, kde je dnes Galerie ROSEMARIE, kterou můžete navštívit:
http://www.kosmas.cz/detail.asp?cislo=222633?afil=1226

ZLOČINY MEZI OBRAZY ještě dostanete v:

http://www.martinus.cz/?z=8YZL9D&utm_source=z%3D8YZL9D&utm_medium=url&utm_campaign=partne
a zadejte:  Zločiny mezi obrazy      nebo     Marie Pospíšilová

Ve čtvrtek 18.1.2018 jsem rozeslala e-maily s tímto sdělením:
Vážení přátelé,
Pouze Vás v tuto chvíli chci informovat, že tentokrát, ačkoliv je třetí čtvrtek v měsíci, nebudou se konat Hovory o umění v kavárně, jak jste byli zvyklí – na Rašínově nábřeží 58 v Praze 2. Usoudili jsme, že již to není vhodné prostředí pro besedy o umění, rychle se vše posunulo směrem k jídlu a umění je potlačeno. Pro provoz restaurace je určitě dobré, ale není vhodně pro naše besedy.
Zatím budou zpracovávána písemně témata, přenášena v tuto chvíli v elektronické podobě a ukáže se, zda bude možné využít nějaké na umění orientované prostory, které by mohly svou polohou vyhovovat.
Je stále mnoho témat, která se nabízejí – třeba aktuálně v naší víc než kdy jindy komerčně orientované společnosti je stále opakovaný termín FALZUM. Avšak opomíjí se, že co se tak nyní obecně označuje, vůbec nemusí být falzem, nýbrž kopií nebo napodobeninou – a to je velký rozdíl. V 90. letech lidé [...]

Naposledy v tomto roce jsme se setkali krátce před vánocemi - třetí čtvrtek v měsíci tentokrát vyšel na 21.12.2017.
Předně je nutné upozornit, že nemám nic společného se současnou obrazovou výzdobou kavárny Michael - raději ani v této souvislosti neuvádím „umělecké kavárny”. Daná výzdoba, která nás tentokrát čekala, je ještě pochopitelná u restaurace či jiného stravovacího zařízení, které nemá nic společného s uměním, neklade si ambice jiné, než týkající se jídla. Došlo k tomu, že mne počátkem t.r. nájemce prostoru chtěl zainteresovat jako kurátorku galerie Michael, patrně přesně neznal text nájemní smlouvy. Právě tehdy mne oslovila Britishpedie jako snad jediná encyklopedie, kde ještě dosud nebylo uvedeno mé heslo a uveřejnili v ní, že jsem kurátorkou galerie Michael. Je pro mne velkou ostudou, že si toto kdosi přečte, třeba i v zahraničí, přijede a jde se podívat - a co vidí? Aukrácký humus! Ještě tak ujde jedna stěna, osazená grafikami Jiřího Švengsbíra (1921-1983), který byl módním grafikem pražských motivů v 60. [...]

V pondělí 24.7.2017 jsem čekala balík ze Zoohitu pro zvířata. Proto jsem v neděli navečer ze zahradního domu vyndala vozík a dovezla jsem jej ke vratům, aby byl připravený, až pošťačka na mne s balíkem zazvoní. A skutečně v pondělí dopoledne zazvonila, takže jsem rychle vyšla převzít od ní balík, jako obvykle mi jej rovnou vložila do vozíku. A během toho jsem si všimla, že vpravo, kus stranou stojí nějaké osobní auto a to už se ke mně opatrně z boku blížil člověk, zejména v současnosti ostražitost budícího vzhledu - oblečený v černé, s černými vlasy a černým plnovousem. A velmi opatrně mi začal klást otázky - jakoby se obával, že po zjištění důvodu jeho příchodu se budu snažit utéct a nic mu neříct. A byl neskrývaně velmi překvapený, že nejenže mu s klidem na vše odpovídám, ale při začínajícím dešti jsem jej i s fotografem, který mne již při přebírání balíku začal nepřetržitě fotit - tak jak jsem ráno [...]

Plánuji pořádat Hovory o umění v Galerii Michael na Rašínově nábřeží 58 v Praze 2, nejspíš každý 3. čtvrtek v měsíci od 17 hodin - počítám od května 2017.

Když musíte prodat originál

Květen 1st, 2017

Když musíte prodat originál, namalujte si svou kopii a to větší (85 x 60 cm) a na plátně, zatímco originál je na sololitu. Andrej Bělocvětov maloval na rozměrná plátna pouze v 50. letech, kdy mu materiál posílal anglický sponzor, jindy se musel spokojit s podřadnějšími materiály.

V souvislosti s tím, jak jsem nedávno vypracovávala znalecký posudek na obraz Bohumíra Matala a dotkla jsem se pojmu „STYL BRUSEL“ a poté se mi dostal do rukou další svazek Nejlepšího světového čtení s příběhem anglické autorky, kde svou hrdinku bez jejího vědomí vhodila do prostředí let padesátých, jsem si uvědomila jeden specifický fenomén naší kultury, pro ostatní svět zřejmě obtížně pochopitelný, jestli vůbec povšimnutý. Mně samotné trvalo chvíli, než jsem si uvědomila tento rozdíl naší kultury.

Jedná se o prvotinu anglické spisovatelky Sharon Griffiths, která je v podstatě přibližně shodného věku se mnou. Narodila se tedy v první polovině 50. let a v 50. letech prožila své dětství, vystudovala angličtinu a byla zaměstnaná v BBC jako sekretářka v rádiu Oxford, vychovala děti a dočkala se vnoučat a dala se do psaní.

Ještě dříve než jsem přečetla její text, tak mne udeřily do očí ilustrace, které mne velmi rozčílily. Jednak to je nejspíš přebal knihy a jednak ilustrace uvnitř. Výrazný je především design na [...]